ZE ŽIVOTA

/// Vystudovala češtinu, francouzštinu a angličtinu na FFUK
 

/// Od roku 1990 učí jazyky a literaturu, maluje, píše a překládá z anglo-americké literatury.
 

/// Žije se svým manželem, básníkem Justinem Quinnem a dvěma syny v Praze, v Košířích

VÝSTAVY OLEJOVÝCH PLÁTEN (A JEDNA PRÓZA)


2010  výstava Jeden dům, jeden život. Obrazy – zákoutí rodného domu (Domečku) na    Malé Straně, Galerie Perla, Malá Strana
2011  výstava Od barvy k bělosti, Galerie zastupitelstva Prahy 5
2012  výstava Obrazy od roku 1998 do teď, čajovna v městských hradbách Klatov
2013  výstava Ploty, plevele a popelnice, Galerie Divadla Minor, Praha 2
2014  v Revolver Revue vychází autobiografický román o dětství na Malé Straně    Domeček
2015  výstava obrazů Domečku, čtení z knihy Galerie knihkupectví Kosmas v Kutné Hoře
2016  výstava Pěšky k Andělu, Galerie Portheimka, Praha 5
2017  výstava Svět pode mnou a přede mnou, Galerie – Kočárovna v Brandýse nad Labem
2018  výstava Co tu bude až my ne, Kavárna Cesty domů, Praha 1

 

 

RÁDA

 

/// Příměstskou přírodu a periferii
/// Horizontály a vertikály, ale křivolaké
/// Permanentní zeleň skvělou
/// Střed a střet mezi abstrakcí a realitou

NERADA

 

/// Oválné tvary
/// Košaté koruny jarních a letních stromů

/// Světle modrou a hnědou
/// Rovné čáry

 

CO A JAK A PROČ


/// Při malování je pro mě nejdůležitější vyzkoumat, jak se předměty kolem nás, které v každodenním životě opakovaně potkáváme, podobně jako my proměňují v čase. Přitom zkouším odhadnout, co tu z těch věcí kolem nás zůstane, a v jaké podobě, až tu nebudeme.

 

/// Proto mám ve svých názvech tak často: ještě tam je/už tam není/ nevím... A týká se to sloupku, plotu, konve, hadice či smaltované vany, vylomených vrat do zpustlé zahrady, keře, kmenu, větve, zídky, záhonu nebo plechové garáže. Proces postupného rozpadu člověka a věcí, které ho obklopují, je z mého pohledu podobný.

 

/// Něco nás přežije, něco zase přežijeme my, doplňujeme se v našich proměnách ve vzájemné a symbiose.

/// Téma času se v mých obrazech projevuje ještě v jedné rovině: pod každým obrazem jsou jeden až čtyři minulé (postupně přemalovávané) obrazy, které se mi už okoukaly, nebo nemám čas koupit nové plátno (tak tak na malování), nebo mají zavřeno.

/// Tím pádem vzniká palimpsest: obrazy navrstvené pod sebou za několik let do jedné plochy. Pak mám možnost vyškrabovat a proškrabovat poslední (jenom jestli!) obraz do hlubších, starších vrstev, nebo vytírat vrchní barvu, nakukovat do minulosti a nechat vykukovat dávné vrstvy.

 

/// Někdy naopak hutný nebo tmavší nános barvy ze spodní vrstvy vytváří jakýsi stín, nejasný tvar z minula, prosvítající barevně či tvarově pod novým barevným nánosem. Propojuju několik životů obrazů v jeden, což ovšem nejde jen tak: někdy musím použít ostrý nůž či dláto, abych odloupla horní vrstvy a dostala se k hlubším podložím, čímž obraz získává šrámy a jizvy a stárne podobně jako člověk.

 

/// Nemůžu proto malovat “sošně – ve stoje před stojanem jako muži” (Šimotová, co taky malovala na zemi): klečím na kolenou, reju vší silou do obrazu na zemi, rukama roztírám pastely a oleje a vmasírovávám je do plátna, štětec je v těch chvílích trochu nadbytečný.

 

/// Stejně jako Šimotová "hledáním vlastní identity objevuju identitu světa". Možná to Šimotová říká opačně, pro mne to funguje oběma směry.

In English

/// Studies Czech, French and English at the Faculty of Arts, Charles University

/// From 1990 teaches language and literature, translates anglophone literature and paints

/// She lives with her husband, Justin Quinn, and their two sons in Košíře, Prague

EXHIBITIONS OF OIL PAINTINGS (AND ONE PROSE WORK)

2010  One House, One Life. Paintings of her old home in Malá Strana. Gallery Perla, Prague
2011  All Colors White, Municipal Gallery, Prague 5
2012  Pictures 1998-2012, Tea-Rooms, Klatovy
2013  Fences, Weeds, and Trashcans, Minor Theater Gallery, Prague 2
2014  "Small House," autofiction about her childhood in Malá Strana (Revolver Revue Publishers) 
2015  Pictures from "Small House," and reading, Kosmas Bookshop Gallery, Kutná Hora
2016  Anděl on Foot, Portheimka Gallery, Prague 5
2017  The World Beneath Me and Before Me, Carriage House, Brandýs nad Labem
2018  What Outlives Us, Cesta domů Café, Prague 1


WHAT I LIKE
/// Surburban wilds
/// Horizontals and verticals, but cambered
/// Brilliant permanent green
/// The middle-ground where abstraction and reality meet


WHAT I DON'T LIKE
/// Oval shapes
/// Spreading crowns of trees in spring and summer
/// Bright blue and grey and brown
/// Straight lines


HOW, WHY, AND WHAT

/// When I'm painting, what's most important for me is to examine how those objects that we encounter every day metamorphose like us over time. Also, I try to guess which of these objects will last, and in what form, after we're gone.

/// That's why in my titles I often have phrases like "it's still there," "no longer there," "I'm not sure" All those pillars, fences, kettles, hoses, enamelled baths, broken gates to abandoned gardens, bushes, trunks, branches, low walls, furrows, and metal garage doors - who knows how long they'll survive, or how long they've been here already. The process of gradual disintegration of a person and the things that surround her are, in my view, similar.

/// Some things will outlive us, and we'll outlive some other things - in our changes and symbiosis we complement each other.

/// The theme of time is present on a further level: beneath each painting there are often three or four paintings that have been painted over (either because I've tired of them or I don't have time to buy a new canvass, or the art supply shop is closed on Sunday).

/// ​And so a palimpsest is created: pictures layered one on top of the other over a period of years form a single surface. This allows me to scrape away a layer or two or scrape down to the final (if only!) picture - to wipe away the surface colors and so get a glimpse of the deepest, oldest layers.

/// Sometimes, on the other hand, a thick burl or lick of pigment, or a darker layer of color, from the lower levels creates a kind of shadow, an ambiguous shape from the past, pushing through its color or form from beneath the fresher coat. I connect the lives of several paintings in one, which of course doesn't just happen: sometimes I have to use a sharp knife or chisel to peel away the upper layers and reach the deeper deposits, thus giving the painting welts and scars. And so it ages a bit like a person does.

/// That's why I can't paint "statue-style - standing before the stand like men do", which is how Alena Šimotová, who also painted on the ground tells it: I'm on my knees, with all my strength driving into a painting on the ground, kneading and massaging pastels and oils into the canvass with my hands, as the paintbrush languishes unused to one side.

/// Like Šimotová, "searching for my own identity, I discover the world." Or did Šimotová put it the other way around? In any case, it works both ways for me.

© 2018 Tereza Límanová